Moje díkůvzdání 2017
Dnes Američané slaví svůj Den díkůvzdání. A navzdory tomu, že nejsem Američan, cítím i já potřebu se tak nějak vyděkovat.
Můj letošní rok byl mimořádný. Hodně dal, hodně vzal. Nebudu nudit detaily, zmíním jen to nejsilnější.
Na konci ledna měl v kině Lucerna premiéru můj film O otci, který se následně vydal na desítky filmových festivalů v USA, Asii i Evropě (do Austrálie snad v únoru příštího roku). Posbíral 16 festivalových cen, z toho tři ceny hlavní a několik dalších nominací. Jednu z hlavních trofejí – ptáka Millyho, jsme si s Jirkou Vojtou měli možnost převzít osobně (to je ta cena z Georgie za Nejlepší neamerický film), což byl opravdu neočekávaný a nezapomenutelný zážitek. Na sklonku léta jsme se pak ještě zúčastnili s Jakubem Krejčou fenomenálního festivalu Cinema Diverse v Palm Springs, kde jsem osobně poznal kromě jiných hollywoodského režiséra čínského původu Barney Chenga, producenty Park Walkupa a Douglas Hardyho a scénáristu Toma O'Learyho.
Slyšitelného ohlasu se nám dostalo i v Asii. V Tokiu máme něco jako fanklub, s jehož členy se v září v Japonsku setkal náš filmový David – Jakub Krejča (a mluvil tady i Japonsky). Do svého oficiálního výběru nás zařadil i velký festival v Hongkongu (tady náš film museli nejprve schválit vládní cenzoři, nicméně šlo o jeden z nejlépe organizovaných a promovaných festivalů) a v jihokorejském Soulu jsme dokonce získali hlavní cenu festivalu (pro úplnost tu třetí hlavní jsme pak dostali v Connecticutu v kategorii Nejlepší krátký film).
Vysílací práva koupila v USA společnost REVRY (LGTB televize na bázi Netflixu) a pro jihovýchodní Asii Portico Media.
A tak jsem si užíval nejen steaky v Georgii a koktejly v Kalifornii, ale i pozornost amerických filmmakerů, novinářů i diváků, abych následně dostal za uši doma. Zatímco jsme reprezentovali tu naši milovanou zemičku venku, jediný tuzemský queer festival Mezipatra nás do svého programu nezařadil. Ani se nám to neobtěžovali oznámit. Inu návraty do té naší kotliny bývají občas tvrdé.
Ač to bude znít jako otřepaná fráze, všechno tohle filmové dění pro mě bylo velkým zážitkem a nedocenitelnou zkušeností. Poznal jsem řadu skvělých lidí, viděl spoustu pozoruhodných filmů, nasál to hollywoodské filmařské nadšení, které mi snad i u nás ještě chvilku vydrží.
Dopsal jsem nový scénář celovečerního filmu, kterému propadám čím dál víc. Jsem tomu rád, protože po úspěchu filmu O otci se mě samozřejmě všichni ptají, co bude dál. A já mám jak odpovědět! Zatím neprozrazuji, o čem to bude, nicméně půjde o velmi ambiciózní projekt, takže spolkne spoustu času, energie a samozřejmě peněz, které budu muset nejdříve sehnat (kdyby se někomu někde válelo zbytečných dvacet mega a chtěl pomoct na svět krásnýmu filmu, nechť se ozve).
Za tohle všechno dneska děkuju.
Pravda, potkaly mě i věci, za které se zatím děkovat ostýchám. Po 13 letech, 10 měsících a 17 dnech se tak nějak rozdrolil můj partnerský vztah. Jsem teď takovej opuštěnec. Ponořen do nové story se čím dál víc zamilovávám do svých filmových postav. Přistihl jsem se, že je občas v noci dokonce nechávám vystoupit z jejich vlastního příběhu a rozmlouvám s nimi. Ne díky, prášky (doufám) ještě nepotřebuju.
Tak tedy jo. Vzdávám dík za úplně všechno, co mě letos potkalo. Děkuju všem lidem, kteří při mně stáli i těm, kteří mi uštědřili nějakou tu lekci. A vlastně i těm, kterým jsem úplně ukradenej. Protože tak to má být. Krocana vynechám. Alleluia.
Premiéra filmu O otci ve vyprodaném velkém sále věhlasného kina
Lucerna.
Jirka Vojta a pták Milly - trofej „Best International Film“
z filmového festivalu v americké Georgii.
S Jakubem Krejčou na festivalu Cinema Diverse v Palm
Springs.
